Výzva "přestaňte kupovat odpad" platí ale nejvíc při nákupu potravin. Zaplaťpánbůh se o tomhle mluví čím dál víc, protože ať chceme, nebo ne, tohle je obří problém, který musíme řešit. Není přeci možné, aby bylo rychlo obrátkové zboží, které sníte za minutku zabaleno v něčem, co se rozkládá sto let? Jasně, tohle balení má pro výrobce i produkty spoustu benefitů, ale je co pak s tím? Třídit odpad, když už se (zejména plasty) nedají dál zpracovat? A ty (opět plasty), které zpracovat jdou putují někam přes půl zeměkoule, kde nám z nich vyrobí superextra kvalitní oblečení, to pak putuje zase zpět, my si to koupíme, za rok vyhodíme, někde to spálí, nebo pošlou do Afriky, kde to ale taky nikdo nepotřebuje... Je to fakt kolotoč, spirála, kterou bychom měli zastavit. A můžeme. Když se budeme koukat, v čem jsou zabalené potraviny a zkusíme tenhle odpad eliminovat. Co třeba vrátit se k základním surovinám a začít víc vařit doma? O to se snažím já. Vařím, peču, letos jsem konečně víc zavařovala. Když někam jedeme, beru svačinky s sebou. Celý je to samozřejmě náročnější na plánovaní, zapisování a balení, ale když nic jiného, tak vím, co jíme, nemusím se spoléhat na to, co kde seženeme, ona to taky nebývá žádná hitparáda...