Ahoj, jsem Bára a jsem závislá na tom, být online.
První krok. Přiznat si svoji závislost mám dávno za sebou. Je to asi rok, kdy jsem si toho všimla. Telefon neustále u sebe. A když ne, v mžiku zapínám počítač. Proč? No abych zjistila, zda se v té pikovteřině nestala nějaká zásadní událost. Taky proto, abych věděla, jak se mají lidé, které neznám. Proto, abych byla na příjmu, kdyby... Kdyby co?
Nejdřív jsem to tajila. Před přáteli často schválně neměla telefon u sebe, ale těšila se, až ho budu mít v ruce. Pak jsem to omlouvala prací. To je dnes obzvlášť snadné, navíc když děláte marketing.
Před rokem jsem to pomalu začala zmiňovat a čekala, zda se někdo nepřidá. Hele, Báro, já s tím mám taky problém a chápu, že to není snadný.... Ale ne, připadá mi, že jsem jediná, kdo to řeší. Dřív jsem o sobě často říkala, že nemůžu začít kouřit, protože jsem přesně ten člověk, který by s tím nedokázal přestat a těmhle závislostem jsem se schválně vyhýbala. Až si mě našla ta moje.
Rozum mi jasně říká, že by mi bylo bez celého online světa líp. Ale mě to prostě nejde. Ráno zběžně kontroluji novinky ještě před čištěním zubů. Usínám při poslechu podcastů. Přitom si uvědomuji, že obsah, který takhle konzumuji je balast, nemá žádnou kvalitu a nic mi nedává. A jak je přirozenou lidskou součástí snaha zapadnout, stává se mi, že vlastně chci být součástí toho všeho. Proč? Sama nevím. Ale jsem už unavená povrchností toho všeho. Říkáte si, sakra, tak sleduj jen kvalitní věci, nečti blbosti, nebo to vypni a nevypisuj nám tady o tom. Jo, kdyby to bylo tak snadné.
Většina online obsahu ve mě vyvolává dva pocity. První, že všichni umí všechno líp. A druhý, že naprosto nerozumím hodnotám.
Ještě nevím, co s tím. Ten první krok uvědomění si už mám za sebou pěkně dlouho. Druhý? Nedávno jsem četla, že si mám nastavit obrazovku na telefonu z barevného na černobílý, jdu zjistit, jak na to ,).
Hezký večer, buďte spolu bez telefonů.
Bára
