O spaní dětí, sebepřijetí a cestě, ale návod nečekejte...

19:33

Moji milí, návod, jak vyřešit spaní a uspávání dětí, tak ten v tomhle článku nenajdete. Jak by tu taky mohl být, když každé dítě, každá rodina je jiná a co někomu skvěle funguje, u jiných selhává. Nedá se nic dělat, jsou to vaše děti a vaše cesta. Nebojte se poslechnout svoji intuici. 


Spaní a uspávání dětí pro mě záhy po jejich narození začalo být velké téma. Asi proto, že si člověk před porodem přečte všechny ty tabulky a rady a nevyhnutelně začne mít jistá očekávání. Třeba taková, že děti od šesti měsíců spí celou noc. Když je to v příručkách napsané, asi to bude pravda. A vy pak s příchodem toho šestého měsíce netrpělivě čekáte, co se změní a kdy teda už ta vaše nespavá příšera začne... A že se některé děti budí ještě v roce klidně 4x za noc? To asi maminka dělá něco špatně. Třeba kojí. A poslouchá pak věci o flašce a lepším spánku. 

Další výbušné téma? Děti v posteli rodičů. "Hlavně je nepouštějte do postele, nebo už je nedostanete ven." Jako by co nejrychlejší osamostatnění dětí byla nějaká výhra, nebo závod, kdo té mety "už to dělá sám" dosáhne nejrychleji. A to bohužel nejen u spaní.


Pro mě bylo dlouho největší spací téma právě to uspávání. Byl to pro mě ztracený čas. Přečíst pohádku, pomazlit, ok, ale pak? Chtěla jsem být někde jinde, dělat něco jiného (asi něco strašně důležitého, že jo?), vztekala jsem se, že nechtějí usínat samy v pokoji, že brečí a trvají na tom, že tam s nima zůstanu. Tyhle fáze se různě střídaly, stejně jako moje nálady a pocity. Až se stalo, že jsem tu situaci přijala. Možná to způsobilo, když jsem poprvé řekla: "nikde bych nebyla raději, než tady a teď s váma" a pak jsem si uvědomila, že je to pravda. Taky bylo jasné, že se čím dál víc blíží ten okamžik, kdy mě přestanou potřebovat. Protože ten přijde, ať chcete, nebo ne. Vždycky, když slyším nějakou kamarádku, jak vypráví  o tom, co po ní děti vyžadují (většinou jde právě o naši přítomnost v nějaké situaci) usmívám se a říkám: "počkej, až mu bude patnáct, co už asi nebude chtít, aby jsi ho držela za ruku, když usíná a tobě to bude chybět". Protože bude. Poznání, že všechno je jen takové období, všechno přejde a že přijetí každé složité situace, je lepší, že s ní bojovat, mi hodě pomohlo. 


A tím bych chtěla dnes skončit. Netlačte na pilu, já vím, že někdy je to těžký, ty situace vás rozčilují, je to beznaděj a nemusí jít o takovou drobnost, jako je spaní a uspávání. Ale přijetí těch situací a vědomí toho, že určitě přejdou vám může pomoc je zvládnut o trochu líp.

Tak hezký den a co nejméně bojů,

Bára

PS: fotky jsou z pražské botanické zahrady, návštěvu doporučuje pět maminek z pěti ,)

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Úplně jste se mi strefila do noty. Uspávání mě dost žralo, přesně pomazlit, zazpívat a už aby holka spala a mohla jsem jít. Ale zároveň jsem ji tam nechtěla nechávat samotnou a brečící. Tak jsem byla v nervu a přenášela to na ni a uspávání byl kolikrát dost horor. Od té doby, co jsem si uvědomila, že je to vlastně jedna z nejhezčích chvil dne, se to uklidnilo, užívám si to a vlastně je to celé jednodušší. Ale zas nejde o dokonalost, jsou dny, kdy pospíchám a mám toho dost... horší je to obhajování před ostatními, typu jaký sis to udělala... hodně lidí nechápe, že to člověku nejenže nevadí, ale také si ty chvilky užívá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)) přesně, jako by byla jediná správná varianta, jak by tohle mělo být... B.

      Vymazat