ženy

8:23

Viděla jsem nedávno kousek jednoho seriálu pro děti. Cílová skupina 10+, hlavní hrdince má být tak 17 - 18 let. Ale vlastně to nejde přesně určit, americká produkce z ní udělala ten typ děvčete neurčitého věku, kdy nevíte, jestli je jí 15, nebo 25. Vysoké podpatky, nalepené kartáče řas, obtažené šaty a sáčko... Je to sympaťanda, takový vzor, s kterým se může každá holčička ztotožnit. Stejně jako s těma řasama, metrovejma nehtama a balancováním na jehlách. Žena.
Tak proč mi je nějak sympatičtější Pipi dlouhá punčocha, trochu umazaná, trochu neupravená, ale rozhodně sebevědomá a svá, bez pocitu, že musí někomu něco dokazovat, nebo si lepit řasy, aby si připadala atraktivnější. A nebyly jsme dřív všechny spíš Pipi dlouhé punčochy?


My ženy jsme hrozná stvoření. Věříme pořád těm jednoduchým řešením, nakupujeme všechny ty trendy, snažíme se držet krok, zmáknout práci, rodinu a když se nás někdo zeptá, jak se máme, odpovídáme, že je všechno skvělý... Naše třinácté komnaty zamykáme stále na víc západů, ale ten drak nich se pak probije ven s ještě větší silou. 

Vidím kolem sebe spousty skvělých, výjimečných žen. A pořád mě zaráží, že ony si to o sobě většinou nemyslí. Když jim řeknu "moc ti to sluší", odpovídají "ale ne, musím zhubnout". Kdy jsme se naučili shazovat samy sebe? Bojíme se, že si o nás svět bude myslet, že jsme namyšlené? A když bude, no a co? Může za to ta věta "samochvála smrdí", proto se neumíme pochválit a přijímat komplimenty? Máte pocit, že se musíte "omlouvat", když vám někdo řekne něco hezkého? Já to taky dělala. Nic mě nevyvedlo z míry právě jako věta "dnes ti to sluší". Přitom stačí "děkuji". Ne, ženy, opravdu nemusíme přidávat nic dalšího a snižovat svoji hodnotu. 

Ale moc se nám nechce na sobě pracovat, tak nejdřív vyzkoušíme, zda nám ten lepší život a sebevědomí nepřičarují třeba ty umělé nehty, zda nebudeme šťastnější, když si necháme zvětšit pusu, nebo odsát břicho... Co myslíte, budeme? 

Miluji dívat se na naši Elu, jaká je skvělá Žena. Nemusí se nic učit, prostě je. Miluje se, líbí se sama sobě, je nadšená z života. Když za mnou přijde a říká "koukej, co umím", jsem nadšená s ní. Neříkám "ale vždyť jsi jen postavila bábovky, pochválím tě, až objevíš lék na rakovinu", ani "nevytahuj se, není to hezký". Jsem ráda, že se umí ocenit, že uvědomuje si, že se jí něco povedlo a nepotřebuje snižovat svoji hodnotu, aby si někdo jiný něco nemyslel. 

Teď je takový trend "objevte bohyni v sobě". Sama se tak necítím. Nemyslím si, že abych si uvědomila svoji ženskost, musím si sebe nutně představovat jako ženu - bohyni. Každá z nás jsme výjimečná svým způsobem. V sukni i v kalhotech, ve všech velikostech. Jsme. Báječné.

Prosím, až vás příště někdo pochválí, neříkejte že to bylo příliš snadné, že by to zvládl každý, že máte hrozné vlasy a musíte zhubnout. Tu sílu máte uvnitř. A věřte, že ji máte. Nenechte svět, aby vás přesvědčil o něčem jiném.

You Might Also Like

1 komentářů