30 dní v uniformě, pokus, který nevyšel

13:52

Měly jste pravdu. Některé cesty jsou prostě slepé, některé nápady nevyjdou. Je třeba to přiznat, poučit se a jít dál...

Pokud jste tu noví, mrkněte na TENTO článek o mém slow fashion pokusu. Teď měl být jeho 3. týden. Není a hned vám povím proč.

První týden šel poměrně dobře. Jeli jsme ve standardním režimu doma - školka - práce. Takový ten ideální režim, který se vám s dětmi povede jednou za rok .-)) žádné překvapivé události... Zjistila jsem, že miluju černej rolák, ale taky to, že jsem větší patla, než jsem si myslela. A děti taky. Podle mě to bylo tím, že jsme všichni věděli, že by měl zůstat co nejdéle čistý. Každou chvíli na něj něco upadlo, někdo si do mě utřel pusu... To, že jde mít prací + sušící proces hotový za dvě hodinky je fajn, ale není to pohodlné. Na konci prvního týdne jsem taky zjistila, že možná jsem konzervativní, ale že mi přeci jen chybí ta pestrost střídat oblíbený kousky. I kdyby měly být jenom tři. Nosím a střídám relativně málo kousků oblečení, stejně je to každý den trochu jiný a to mě baví. 

No a týden druhý? Někdy během víkendu u nás doma začala řádit chřipka křížená se zánětem dutin. Děti to naštěstí neodnesly, ale my dospělí jsme celý týden prokašlali a prosmrkali. Outfit, který jsem nosila byl obří medvědí župan, ve kterém se stydíte ukázat i manželovi, ale holt situace si to žádá... .-))

Teď měl tedy probíhat týden číslo tři a já to definitivně vzdala. Nudilo mě to. Což je pro mě samotou překvapení, myslela jsem si, že mi to celé bude víc jedno. Taky musím říct, že jste měli pravdu, když jste mě upozornili na to, že mě to praní bude štvát. Štvalo by. Ale víc by mi vadil ten stereotyp. Takový minimalista jako byl Steve Jobs prostě nejsem a nebudu .-))

Přiznávám tedy oficiálně porážku a jdu na sebe vymyslet něco dalšího...

Hezký den,

                     Bára


You Might Also Like

1 komentářů