Milý dědo pradědo

12:27


Milý dědo pradědo, 

když jsi se včera podivoval mým džínům s dírou na koleně, zatímco tys seděl na oslavě v obleku, uvědomila jsem si, že někteří lidé jsou nenahraditelní. A jsi to určitě ty i babička. Není dne, abych si na ni nevzpomněla. Třeba na to, jak jsem se po pár měsících vracela domů z ciziny, bylo šest ráno a věděla jsem, že můžu přijet k vám, protože ona už bude určitě vzhůru a ona žehlila a vypadala, že je to v tuhle denní hodinu naprosto běžná věc. Na to, jak nám každý víkend připravovala extra snídaně, pro každého něco jiného. Na její nezapomenutelnou svíčkovou, ptáčky, koláče a na to, jak z podle mě prázdný ledničky vždycky dokázala vyčarovat oběd pro deset nezvaných hostů...
Teď tě při obědech trochu trápím zeleninou a ty mi proto nosíš řízky z místní kantýny, protože "holka, vždyť ty nevíš, co je dobrý", ale rýži už ti nevařím, protože "ta je jenom pro velbloudy" a vím, že bys ji nejedl. Ještě že tě máme. Dřív mi přišlo samozřejmý, že se v neděli chodí na oběd "k babičce". Dnes vidím, že je to velká vzácnost a že jsou lidi vlastně rádi, že "deska nevařím" a jdou se najíst ven. A bojím se, že Ferda nebude umět ani spravit řetěz na kole, nebo řezat pilou, protože vážně nevím, kdo ho to naučí. O lidech jako jste vy by se měly točit filmy. Narodit se v roce 1931, to nebyl žádnej med. Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká... Protože už jsi měl dost rozumu, aby sis pamatoval, jaká byla válka, jak tě rodiče dali "na venkov", asi proto, že se jim to zdálo bezpečnější a tys to mamince nikdy neodpustil. Vlastně až letos mi docvaklo, jak to bylo s tím tvým studiem, ono hlásit se v 50. letech na vejšku jako syn živnostníka, to nepřipadalo v úvahu. A je vlastně zázrak, že jste to s babičkou všechno zvládli a  dočkali se revoluce ještě v takovém zdraví, abyste stihli vidět svět. Ve tvých rukou jsou zapsány dějiny 20. století a mrzí mě jen to, že jsem se vás neptala víc a zodpovědí na moje dětský otázky "babí a jaký to bylo, když jsi byla malá" zbyla jen mlha. Dědo, tvoje vyprávění je kouzelný i teď, jen ty "problémy s časovou osou" .-)) ty nám to tedy znesnadňují. Ale zase je to větší sranda. A víš co? Zítra budou ptáčci. S knedlíkem.


You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ano, ano, tisíckrát ano...už bohužel není komu poděkovat za vše to krásné, omluvit se za to hloupé a říct: "...já už rozumím..."

    OdpovědětVymazat