Mom talks - SEBEVĚDOMÍ

22:10

Ano, napsala jsem to už do nadpisu Caps Lockem, protože důležitější článek na tomhle blogu podle mě nebyl. 


Na mateřský jsou některý věci postavený na hlavu. Třeba - máte jakoby spoustu času, protože jste doma, ale ve skutečnosti nemáte čas vůbec, někdy je to tak krásný, že se vám chce křičet radostí a za 5 minut jste zralá na krabičku Lexaurinu. Takový období je prostě... mateřská. Je to skvělý, ale není to jednoduchý. 

Každá máma na mateřský toho za den zvládne tolik, že by si večer zasloužila metál. Jedete jako stroj, uklízíte, vaříte, při tom odpovídáte na desítky dotazů co je to? kde je vlak?, pořád na vás někdo haleká "pojď si hrát! a hotovo! .-)) Prostě happiness manager se šichtou 24/7. A děláte to skvěle. A teď ten největší paradox - proč, když toho zvládnete tolik, vaše sebevědomí neroste? 

Vždyť každá maminka by měla hrdě chodit po světě a zářit, když ví, že zvládne cokoli na světě!

Ale já kolem sebe takových zářících bytostí zas tolik nevidím. Potkávám spíš holky, které jsou na tom podobně, jako já. Takže nic moc. Mírně řečeno. S neustálým pocitem neschopnosti, protože tahle práce není nikdy hotová. Věčně někde bordel, někdo pláče, má hlad, pokreslil sedačku... Já vím, že jsou to většinou maličkosti, ale "tisíckrát nic umořilo osla". A tak jednou jdete kolem zrcada a vidíte tam nějakou ženu, která nestojí rovně, je roztěkaná, neforemná a rozhodně to nejste vy. Tak kdo? 

Ono se to všude radí, "začněte u sebe", "spokojená máma, spokojená rodina", ale jak na to, vám už nikde neporadí. A pozor, ani tady návod v pěti stručných bodech nenajdete. Neumím poradit ani sobě. Jen když jdu klem zrcadla, vždycky se narovnám. Když jdu ven, snažím se namalovat a upravit se, i když se mi nechce (a to je hodně často). A netrpělivě vyhlížím jaro a doufám, že mi trochu sebevědomí vrátí zpět. 

Jak jste na tom vy? Budete se po mateřský vracet do práce sebevědomé a zářící?

Hezký den, 

                   Bára




You Might Also Like

8 komentářů

  1. Tady mi někdo ukradl slova přímo z úst. Jediné pozitivní na tom všem je fakt, že v tom prostě jsme samy. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je pravda, ono to bude všude sem tam podobné .-)

      Vymazat
  2. Svatá pravda Baru! Bohužel to nesebevědomi jde ruku v ruce s únavou. Paradoxně, když už mám pocit, že vlastně už nemůžu, tak se vždycky něco po.... a zjistím, že můžu resp. musim. Ale jak dlouho to jde??? Kde jsou ty krásný první roky s tím jedním prckem spícím v kočárku :-D A to jsem toho měla nad hlavu! :-D jsem ještě nevědela, co mě čeká za pár let :-D ... ale ne, je to fajn. Jen by to chtělo pravidelné dobití energie ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď, když bude venku hezky, to půjde určitě líp ,)

      Vymazat
  3. ...a stokrát neviditelno umořilo mámu. Ale zase máma vydrží víc než člověk:) Tak hodně síly, nám všem:)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tenhle pocit dobře znám, je to otázka času, jak děti rostou, pomalu člověk začíná mit zase čas na sebe...u mě to neni ani tak o sebevědomí, jako o tom nedostatku času dělat jednu věc pořádně, to prostě s dětma nejde... Možná je to taky tlak socialnich sítí, kde člověk vidí, co kde kdo dělá a cití se třeba zaskočen, že on to tak dokonale nedává.. Můj tip zní, vypnout data a žít přítomností.. I když to také nedokážu na 100% snažím se to hodně omezovat a je to fakt lepší.. A taky si uvědomit, že nikdo není dokonalý a soc.sitě v nás vytváří mylné iluze dokonalosti....ale líbí se mi, že spousta z vás "aktivních blogujicich" už věci píšou tak nějak vic na rovinu než dřív..dost možná, že na tento pocit nedostatečnosti má velký vliv také dlouhá doba rodičovské "dovolené", která v Evropě nemá obdoby..tam, ale zas možná víc strádaji děti, Takže kdo ví, co je lepší...
    Zdraví Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty sociální sítě .-) snažím se být víc offline, výrazná úspora času a méně stresu, i když já mám většinou dost problémů se sebou a na nějaké porovnávání nemám čas .-))

      Vymazat