Need little sweetness in my life

21:15

Tedy, ne, že bych nemlsala... ale tahle věta přesně vystihuje, jak se poslední dobou cítím. Máme se skvěle, děti jsou už měsíc zdravé, byli jsme na horách, užívali si sluníčka, vlastně idylka. Ale já cítím, že jedu na hraně. Už nejsem tak trpělivá a často stačí nějaká maličkost, kterou bych dřív přešla s úsměvem, ale teď zatínám zuby.

Hodně mi pomohlo přečíst si AHA Rodičovství. Není to snadné čtení, ale je tam spousta malých vekých rad. Nejen o tom, jak "pracovat" s dětmi, ale hlavně se sebou. A mě se teď víc daří témeř nekřičet a nevztekat se. Protože, jak píše ... vy jste dospělí, chovejte se tak, ale oni jsou děti, proto se chovají jako děti. Tuhle knížku by měli rozdávat v porodnicích...

Ale aby to nebylo jen růžové. Ve čtvrtek jsem si jediným špatným pohybem zablokovala záda. A světe div se, nelepší se to. Místo toho, abych okamžitě naklusala k pořádnému fyzioterapeutovi, léčím to nalezeným zbytkem nějakých svalorelaxantů a teplem. Hrozný, že jo, klasická já. Ale termín u profíka už mám. 

Beru to jako definitivní signál zvolnit a začít si víc užívat malých radostí. 

Hezký den, 

                   Bára

Zdroj obrázku: zde.

You Might Also Like

0 komentářů