Mom talks - o radosti

8:02

Kam se ztratila? Hřebíček na hlavičku uhodil Richard Krajčo s "tak nějak málo tančím..." jo jo, tak nějak málo tančím...


Je to tím, že je člověk starší a patří to k nějakému přirozenému vývoji? Částečně nejspíš ano, protože bezstarostní jsou prostě jen děti a blázni. A to, že jsou děti, kromě nekonečné radosti, také zdrojem nekonečného stresu, je fakt. Nemyslím jen stresu z toho, že často ječí, nenechají vám minutku pro sebe, nebo marodí... přihoďte stres z toho, jak se ve zdraví dožíjí dospělosti ve světě, kde se může kdykoli něco stát a je to. Udržet si s touhle náloží nadhled a úsměv na tváři může fakt jen blázen .-)) ale snažit se o to musí každý a maminky dvakrát tolik. 

Tak to prostě je.

Někdy si už nedokážu vzpomenout, kdy jsem se naposledy smála. Dětem věnuji malé unavené úsměvy nad věží z kostek, manželovi takový ten "díky, že jsi doma", ale opravdový smích? Já nevím, vážně nevím...

Někdy přes stromy nevidím les. Často. Můj mozek jede v kolejích, které zabezpečují základní životní funkce dětí (a manžela), co budou jíst, co budou pít, jsou akorát oblečení, čistí, naučili se už to či ono a příští týden jdeme k doktorce... věčně si připadám jako žonglér, jen co chytím jeden míček, jiný padá.... Kdybych to všechno hodila za hlavu, pustila si s nima nějakou hitovku na plný pecky a vrtěla zadkem, určitě by nám bylo líp. 

Krásně tenhle stav nedávno popsala kamarádka. Člověk je vyčerpanej a jede asi na 15%, pak se vyspí, ale dobije se jen na 25% a pak znova. Takže kde brát? 

Nechci hodnotit, do jaké míry ta ztráta radosti souvisí s dětmi, takže budu říkat, že souvisí se stresem a konec. A i když se na blogu snažím neradit, nechám tady na konci pár malých poznámek stran toho, co s tím...


  • naučit se lépe delegovat povinnosti, málokdo má takové štěstí, že mu babičky trhají ruce a chtějí pomáhat, naučit se říct si o pomoc je rozhodně bod číslo jedna
  • malá radost každý den, ale nejen pro ně, pro vás!
  • spát, jak to jen jde...
  • víc tančit, ony přežijí, když jednou místo Krávy, krávy... bude hrát na plný pecky nějaká vaše oblíbená písnička
  • střádat si ty hezké chvilky do zásoby, aby bylo z čeho čerpat, je snadné zapomenout, že včera byl skvělý den, který jste si užili, když před sebou najednou máte marody, haldu prádla a venku počasí, že by psa nevyhnal, ale "every cloud has a silver lining"

I když vím, že je jednodušší to napsat, než udělat, nechci se smířit s tím, že se úsměv odstěhoval na druhou stranu zeměkoule.

Hezký den a více radosti,

                                          Bára




You Might Also Like

9 komentářů

  1. Diky, to sedlo!! Aspon vim, ze v tom nejsem sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To určitě ne, prostě každý chvilku tahá pilku... ,) B.

      Vymazat
  2. Baru,
    mám teď opravdu něco podobného a čím větší děti,tím opravdu i větší starosti.
    Tak snad se dobijeme taky někdy na víc ne :)
    Přeji co nejhezčí a klidný zbytek dne.
    Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Baru,
    mám teď opravdu něco podobného a čím větší děti,tím opravdu i větší starosti.
    Tak snad se dobijeme taky někdy na víc ne :)
    Přeji co nejhezčí a klidný zbytek dne.
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, že jsou malé děti, malé starosti, to vždycky říkala babička... takže ve zlepšení asi doufám marně .-)) B.

      Vymazat
  4. Mně pomáhá si to hezké zapisovat, občas, moc se to samozřejmě stíhat nedá. A tančit to teda fakt jo. Na všechno. Klidně i na Krávy a Fíhu;) občas se na sebe přitom zkusím podívat zvenčí a směju se sama sobě. Zkuste to. A nebojte, bude líp, říkejme tomu: takové období.... Vera

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Věro, je to pravda, od té doby, co doma zapínáme víc rádio, děti občas něco slyší a chtějí tancovat, je to dobré odreagování ,)

      Vymazat
  5. Moc pěkný článek a pravdivý, vím o čem mluvíš, já už to mám za sebou, ikdyž velké děti velké starosti, přece je to už jiné, už se můžu vyspat, mám mnohem víc času sama pro sebe a taky jsem se tak nějak uklidnila a postupem času naučila co je nutné a co jde odložit a radovat se z maličkostí. ivana

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za tento článek. Mluví mi z duše. A hlavně bod naučit se říkat si o pomoc. To mi moc nejde, ale pracuji na tom. Lenka

    OdpovědětVymazat