Jsem nejhorší máma na světě?

14:10

Nedávno jsem někde četla (tuším, že to mohla být reklama Dove), že průměrná žena se kritizuje až 8x denně. První, co mě napadlo, bylo, proč to ty ženský dělaj, to já se nekritizuju nikdy... Ale počkat... 

Když jsem nad tím začala pořádně přemýšlet, došla jsem k pro mě zdrcujícímu závěru, vždyť já se kritizuju pořád! Ne kvůli tomu, jaká jsem žena, na to jsem si za těch 33 let už zvykla a jsem s tím smířená, ale za to, jaká jsem matka. 

Kritizuju se za to, že junior dělá někdy scény: "co jsem udělala, že ječí?"
Kritizuju se za to, že si nechce čistit zuby: "tak dneska ne, protože já ho budu přemlouvat a on udělá scénu"
Kritizuju se za to, že nechce jíst, to, co bych si představovala: "tvl, vždyť ta mrkev není tak špatná"
Kritizuju se za to, že mu říkám, "nezapomeň pozdravit", i když vím, že on by nezapomněl.
Kritizuji se za to, že Ela řve jak tur a mě to stršně štve, asi bych se měla cítit jinak, jenže já, podle mého soudu zřejmě nejhorší matka na světě, mám prostě vztek.

Tak to jsem já, ženská, která si na první dobrou myslí, že se nekritizuje vůbec. 

A co s tím? Nezpůsobí ztráta maminkovské sebektiriky, to, že se přestanu snažit na maximum? Vlastně ne, to pozor, já se na maximum opravdu nesnažím, to bych se z toho zcvolka, snažím se tak, jak to považuju za nejlepší pro nás všechny.

A i když bych teď ráda napsala, že se nad sebou zamyslím a nebudu se kritizovat za svá rodičovská rozhodnutí, nejsem si vůbec jistá, že to dokážu změnit. Možná za dalších 33 let.

Hezký den,

                      Bára

PS: a nekritizujte se!



You Might Also Like

0 komentářů