Co mi nikdo neřekl o rodičovství

8:30

Určitě jste článek na podobné téma už četli. I já. Článek plný čirého zoufalství. Ne, nechci tu nikoho děsit, ale vědomí, že v tom nejste sami, může někdy pomoc a povzbudit. 

Musím říct, že se mi doteď zdálo, že nám to doma jde dobře. V noci jsem se docela vyspala, přes den se stihla věnovat oběma capartům tak akorát, ale… minulý týden na mě padla taková depka, že jsem byla minutku od toho nechat ty dva řvouny za dveřmi a jít někam na panáka.

Takže, s čím jsem nepočítala?

Dobře se vyspat? To už se mi nikdy nestane. A nejen proto, že se děti v noci budí, kojí, rostou jim zuby, prostě pořád něco…. Nevyspím se, protože když už dobře spí, budí mě starost o ně a chodím je kontrolovat. Mateřský mozek se prostě nevypne.

Překvapivě nepotřebuju spát 8 hodin, abych další den fungovala. Stačí i 4, i 3… míň už je krizovka, ale taky to jde. Budete koukat, jak jde zvládnout celý den naplno po pár hodinách přerušovaného spánku, když vás pohání jen čokoládový bonbón a kafe.

Byla jsem kliďas a k doktorovi nechodila vůbec s ničím. U dětí ale zkoumám každé zakašlání, v noci jim sahám na čelíčka, jestli nemají teplotu… stal se ze mě totální vystresovanej magor. Když jsou s někým jiným, děsím se, co by se jim mohlo stát a v hlavě se mi odehrávají ty nejhorší scénáře.

Pláč je můj věrnej brácha. A neřekla bych, že k tomu mám nějaký konkrétní důvod. Zvlášť po prvním porodu to bylo špatný. Stačilo mi, aby se na mě někdo špatně podíval, zapomněla jsem koupit rohlíky, prostě jakákoli maličkost. Někdy jsem se cítila prostě sama, někdy toho prostě bylo moc. Ono, 1000x nic umořilo osla.

Sbohem vlasy. Tedy, neměla jsem nijak skvělé vlasy ani před těhotenstvím, ale byly v pohodě. V těhotenství mi nevypadl ani vlásek a krásně narostly. Ale tak od 4. měsíce začaly tak strašně padat! Ok říkám si, vypadne to, co nevypadlo za těch 9 měsíců… tak to byl omyl. Padání přestalo až s dalším těhotenstvím, což ale ten problém nevyřešilo natrvalo, že? Každý den je pro mě „bad hair day“.

Často je to osamělý boj. Kamarádky bez dětí mají pochopitelně jiné starosti a váš denní režim se prostě změní. Kamarádky s dětma mají svých starostí dost. Tak to prostě je.

Přes to všechno budete chtít další miminko. Jo, i když se vám zdá, že starost o jedno je vyčerpávající a náročná. Asi to tak příroda zařídila a miminka jsou prostě… čirá láska. Takže kdo by nechtěl víc? Po prvním jsem tomuhle volání neodolala a dál? Kdo ví, ale myšlenka „ještě jedno bychom zvládli“ tu prostě je. Někdy. Někdy je té lásky tak moc, že byste je nejradši sežrali. A u téhle lásky to všechno končí a začíná.

Hezký den,

                     Bára

Zdroj obrázku zde.



You Might Also Like

4 komentářů

  1. moc pěkný článek, hlavně pravdivý. S těmi vlasy jsem na tom podobně, sice jsem jich nikdy neměla na rozdávání a v těhotenství jsem byla úplně nadšená, že mi nevypadl ani jeden, ale dva týdny po porodu to začlo :) takže každé ráno u mě začíná zametáním mého opadu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký článek, ve kterém se samozřejmě poznávám... sedí i to fungování na čokoládě a kafi!!! :D Když měl Čmeláček 3 měsíce, začalo vypadávání vlasů, po dalších dvou měsících začaly růst a teď, v devíti měsících mají asi pět centimetrů, takže po umytí mi tyto krátké vlasy stojí hrůzou! :D Když razím na procházku uplácávám to, jak se dá! :D Občas bezdůvodně brečím a teď, kdy rostou zoubky, toho taky moc nenaspíme... začíná se to projevovat! :D
    Mějte se hezky a držte se! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Baru, ten strach o děcko neslábne ani věkem. Akorát se transformuje (stačí například, když to "dítě" v noci unavené z práce sedne do auta - neusnu, dokud není v pořádku na místě). Jediná výhoda je, že dospělý dítě už mě nechá vyspat :). Hezkej článek, pa!

    OdpovědětVymazat
  4. moc pěkný článek :) zdá se, že v tom opravdu nejsem sama :))

    OdpovědětVymazat