Kojení - aneb moje setkání s realitou

8:00

V rámci Světového týdne kojení, který probíhá od 1. do 7. 8. jsem tu se svojí troškou do mlýna a příspěvkem o tom, jak jsem si myslela, že mi to půjde a jaká byla realita...

Předně, byla jsem stran kojení ohromný optimista s představou, že se prostě po porodu miminko v klidu přisaje, začne se krmit, přibírat atd.. A ejhle... vlastně hned první sestřička v porodnici pronesla k mým prsům něco ve smyslu: "s tímhle chcete kojit?" a donesla mi nějaké ohavné nástavce, že prý to mám zkusit takhle a ať si nedělám nic z toho, že to spíš nepůjde... nevím proč, nikdy jsem na sobě nepozorovala žádnou anomálii, pro kterou by to nemělo jít... 

A tak začal můj "boj" o kojení, zkoušení s těma fakt debi.... nástavcema, bez nich, špatné přisávání miminka, kojenecká žloutenka, rozžvejkané bradavky, zánět prsou (hned první den doma)... prostě samé radosti. K tomu si přidejte podporu typu "tak se na to vyprdni a dej mu lahev" a matka na pokraji zhroucení je tu.

Setkání s realitou bylo o dost horší, než jsem čekala, ale prostě jsme to zvládli. Na nástavce jsem se vykašlala, našla si na kojení klid a věřila, že to půjde. A ono jo. Sice jsem stále poslouchala, že máme hubené dítě, jako by každé mimino muselo být jako soudek, ale přibíral tak akorát a já nakonec kojila 14 měsíců. 

Nemám nic proti umělému mléku a dobrovolnému nekojení, atd., je to každého volba. Taky jsem to chtěla nějak kombinovat, ale mlaďas nikdy lahvičku nechtěl a ani když byl větší, nenaučil se z ní pít. 

Doufám, že s druhým přírůstkem půjde kojení líp, ale nebudu to lámat přes koleno. Každý si musí najít svoji cestu sám. Tak, aby byla spokojená maminka i miminko. 

Hezký den,

                       B.

Zdroj obrázku zde.

You Might Also Like

0 komentářů