Nepoznávám se...

7:54

V ložnici nám visí jedna fotka. Je fakt povedená, černobílý poloakt jedné holky. Vypadá na něm trochu zasněně, něžně... prostě zatraceně dobře. Mohla bych říct, že jsem to já. Ale už dávno nejsem. Občas s ní ještě nějakou podobu vidím (i přes to, že se opět blížím své maximální váze), ale vlastně mi nikdy nebyla vzdálenější. A ne, nebudu tady tu fotku ukazovat... 

Ukážu jiné, se kterými je to podobně...


Fotila Milada z Atelier Mona

Tohle taky nejsem já.


Dnes jsem si celý den, vždy když jsem se zahlédla v zrcadle říkala" "kdo to tam je?, kde jsem JÁ?" Kam se ztratil ten bezstarostný úsměv a "jipíí jéé jedem"? Kdy jsem proboha vystřízlivěla? .-)) 

Dnes si připadám jako adept do módní proměny, kam chodí utahané maminy, které o kadeřníkvi neslyšeli posledních deset let a stejně tak dlouho si neudělali radost...  

Třeba je to tak, že "každý chvilku tahá pilku", zítra se vzbudím, dám si sprchu a hezky se namaluju a pak budu moc říct té kočce na fotce v ložnici, "pořád jsem to já...". Doufám. 

Hezký den,

                              B.


You Might Also Like

0 komentářů