Velké očekávání

18:28

Tak. Myslela jsem, že tuhle novinku z blogu vynechám, ale ono to prostě nejde, když pomalu nemyslím, na nic jiného... Takže. Čekáme druhý přírůstek. 

Budou od sebe s Ferdou dva roky a měsíc. Je to málo, nebo moc? Musím říct, že na to, že to není tak dlouho, co jsem byla těhotná a Ferda byl malé miminko, přijde mi, že už jsem všechno zapomněla. Navíc to strašně letí, "včera" jsme tuhe novinku zjistili a dnes jsem téměř na konci 1. trimestru. 

Tady je prvních pár poznatků o rozdílech mezi mým 1. a 2. těhotenstvím:


  • O prvním jsem ani nevěděla, bylo mi skvěle, žádné nevolnosti, žádná únava a to celou dobu, to jsem říkala, že bych mohla být těhotná pořád .-)) A teď? Celý 2. měsíc mi bylo odpoledne špatně od žaludku a spát bych mohla celý den. Jenže to s rok a půl letým nadělením jaksi nejde, takže zakousnout se a jedeme...
  • S prvním jsem panikařila, že nevím, co jíst, co ne, ale vlastně jsem začala jíst všeho víc a přibrala tak v 1. trimestru asi 5 kilo (jo, děsný...). Teď se tím nemám čas zabývat. Na kafe jsem ale přestala mít chuť hned, jím s Ferdou jeho zdravé ovocné svačiny a večer se snažím už jíst jen zeleninu. Bohužel do sebe pořád láduju čkoládu, takže mám nahoře necelá 2 kila. Ale to jde.
  • Na první přírůstek jsme se prostě těšili a moc neřešili, jak asi vypadá život s dítětem. Teď, když si to dovedu představit, se přiznám, že jsem na začátku trochu panikařila, jak tohle zvládnem, když Ferda ještě pořádně nespí, zlobí s nočníkem... prostě je úplně normální prtě .-)) Ale my to zvládneme a už se našeho maého přírůstku nemůžu dočkat.


Čeká tu někdo zásilku od čápa (nebo vrány) se mnou?

Hezký den,

                      B.

Zdroj obrázku: zde.

You Might Also Like

0 komentářů