Co není v hlavě, musí být...

21:51

Vždycky, když jsem slýchala takové ty historky, že někdo někde zapomněl dítě, říkala jsem, si, jak to musí být přitažené za vlasy, že to prostě nejde... Ehm... takže čím je náš svišť starší, tím víc to vidím jako něco, naprosto reálného... 


Kdykoli někam jedu, říkám si, "dvě věci, dítě a pes" a dívám se do zpětného zrcátka, jestli jsem je fakt oba naložila... A pochválím se, že jsem dobrá. Takže mi nemůže vadit, že s sebou nemám náhradní plínu, pití, vodítko, klíče od baráku... prostě tu jedinou věc, kterou budu zrovna potřebovat. 

A i když je kolem předvánoční stres, já o tom nevím. Musím se pochlubit, ale takhle hezky v klidu už jsem dluho nebyla... Žádné pečení (děkuji maminko za dodávku), žádné hektické nákupy (ať žije internet)... v sobotu jsme ozdobili malý stromeček, rozsvítili poslední světýlka a zabalili polovinu dárků... V neděli jsem šla na krásné setkání s baby jógou a hudební dílnou, hezky jsme si zazpívali a prostě... jsem se tak báječně zrelaxovala, že jsem tam v klídku nechala peněženku, což jsem zjistila až doma, ale jsou Vánoce přeci, takže se nemohla ztratit .-)) 

A teď, je večer, na poslední chvíli zapaluji 3. svíčku, v kuchyni už voní zítřejší oběd a z toho nového ultrabooku, co ho pořád neumím používat hrají Boyce Avenue. No není to báječný vánoční čas? 

Doufám, že i pro vás, hezký večer, 

                                                B.

Zdroj zde.

You Might Also Like

0 komentářů